Missak_23/W napsal:
Po úspěšné francouzské kampani jsem opustil Luftwaffe poté co jsem se v při oslavách francouzské kapitulace dozvěděl od opilého důstojníka SS o neskutečně ukrutných plánech führera. Cesta na západ byla strastiplná. Vůbec nejtěžší bylo rozloučení se s mojí milovanou Vilmou, která mě na nebi doprovázela už od Španělské občanské války. O svých poznatcích jsem řekl jen svým nejbližším z letky. Každý si pak hledal cestu na západ sám na vlastní pěst.
Využil jsem hlídky nad kanálem, když bylo špatné počasí. Nahlásil jsem veliteli roje závadu na motoru a otočil zpátky na jih. Když jsem byl mimo dohled, stočil jsem Vilmu na západ. Nejdůležitější bylo, abych za sebou smetl stopy. Nechal jsem proto všechno co by mě mohlo identifikovat v letadle a když mi docházelo palivo, vyskočil jsem. Sbohem Vilmo.
Cesta na španělskou hranici nebyla lehká. Padák jsem zakopal a obstaral si civilní oblečení. Má francouzština byla chabá a znalost terénu také. Věděl jsem jen, že musím jít na západ do Španělska. Jakmile budu tam, vše bude jednodušší. Na pomoc obyvatelstva se dalo sotva spoléhat. Jakmile slyší němčinu tak běží pro vidle. Musel jsem pokračovat bez pomoci.
Španělskou hranici jsem nepozorovaně překročil v lese. Nyní jsem mohl zvolnit a dokonce i získat čisté šaty a konečně se najíst. Španělsky jsem už něco uměl. Legie Condor mi dala nejen bojové zkušenosti. Mým dalším cílem byl Gibraltar.
Po strastiplné cestě jsem konečně dorazil na britskou půdu. Samozřejmě jsem byl zatčen a vyslýchán. Pověděl jsem jim jaké strašné věci se dějí a proč jsem utekl, ze začátku se mi smáli a nevěřili mi ani slovo. Neměl jsem jak jim to dokázat, ovšem nabídli mi spolupráci za informace o Luftwaffe, které jsem jim mohl poskytnout. Bitva o Británii byla na spadnutí, možná už zuřila a mé informace pro ně byly cenné.
Když mi byl umožněn částečný volný pohyb po okolí, setkal jsem se jednoho dne s americkým velvyslancem. Samozřejmě jsem byl sledován, ale to se dalo čekat. Vyprávěl jsem mu o své cestě a o tom jak jsem sloužil u JG 53. Velmi ho to zajímalo a přišel s nápadem, že bych mohl v zámoří cvičit americké hochy. Kývl jsem. Byla to cesta pryč z Gibraltaru a dál od války.
Pár týdnu to trvalo než se vyřídilo všechno papírování a dostal jsem lístek na loď do USA. Čekala mě nová etapa života.
Po příjezdu do USA jsem byl seznámen s americkým letectvem. Byl ke mě přidělen člověk z tajné služby. Pár měsíců jsem nakonec strávil v učebnách kde jsem předával mladým pilotům zkušenosti z války. Trvalo to než jsem si získal důvěru a umožnili mi létat. Americký stroj P-40 se stal mým parťákem na dalších několik měsíců. Ty jsme využili pro cvičné souboje, lety ve formacích, navigaci a pro střelbu na vlečný rukáv. P-40 mi úplně neseděl, stýskalo se mi po mé Vilmě.
V roce 1942 jsme osedlali nové ptáky. Byly to robustní stroje P-47 Thunderbolt. Bylo to úžasné letadlo. Neskutečně rychlé. Nikdy nezapomenu na ten pocit při startu kdy mě ta síla tlačila do sedačky. Doneslo se mi také, že se sem dostalo několik z mých přátel z JG53. Všichni jsme si už nějakým způsobem získali důvěru a byla nám dovolena služba v USAAF. Měli jsme být přiděleni k nové letce. Hrozně jsem se těšil, ale zároveň mě rmoutilo, že budu bojovat proti svým krajanům. Nebylo to lehké, ale musel jsem myslet na to co jsem dozvěděl tehdá v Paříži.
Všiml jsem si, že američané si rádi zdobí svá letadla všelijakými obrázky. Takovými, které by mi velení Luftwaffe určitě zakázalo. Nechtěl jsem se držet vzadu a tak jsem se sám dal do práce. Vítej zpět Vilmo.

Co ale nechápu, že mi za mé služby dali za odměnu toto...

pauliuk napsal:
Je na čase, abych se k něčemu přiznal. Ve skutečnosti jsem nebyl vzorný letec chtějící se přidat k Luftwaffe, ale americký špion. Už v roce 1939 jsme věděli o Hitlerových plánech, hlavně co se týče stavby raket. Tak byl využit můj jeden slezský předek a byl jsem poslán do Německa abych se přidal k Wehrmachtu. Bohužel mě poslali k Luftwaffe, kde žádné informace nebyly. Navíc jsem si nezískal plnou důvěru. Proto jsem musel střílet na sanitky.
Po pádu Francie a zisku jakéž takéž důvěry jsem zaslechl Missakův rozhovor s důstojníkem SS. Rozhodl jsem postrčit k emigraci i ostatní, váhající členy JG53. Já sám jsem byl s aspoň nějakými úspěchy poslán přes Fašistickou Francii zpět do USA. Zde jsem navázal kontakt s bývalými členy JG53. Byly i využity mé pilotní zkušenosti z Francie a byl jsem pověřen jejich kontrolou (onen tajný, o kterém se Missak zmiňuje). Po několika měsících jsem uznal, že se jim dá věřit a byl jsem dán do jednotky jakožto její plnohodnotný člen.

PS: Krankenwagen Jaeger bylo mé krycí letadlo, takže se na P-47 toto už neobjeví.

PPS: Přeci jen jsem získal nějaké informace. A to o možném kontaktu Hitlera s mimozemšťany. Ale o to vám nesmím nic ří... a kurva.

311_Mart napsal/a:
Já teda Cloda šteluju od odby, co vyšel a furt to vypadá hnusně