311. československá bombardovací peruť byla první a jediná naše bombardovací jednotka v řadách RAF během II. světové války...
No. 311th (Czechoslovak) Bomber Squadron RAF
Zárodek perutě byl zformován ve sběrném táboře v Innsworth Lane u Gloucestru z čs. letců nedávno evakuovaných z Francie. Tato skupina byla následně v červenci 1940 přesunuta na leteckou stanici Cosford a po doplnění vojáky přijíždějícími ze severní Afriky přemístěna na základnu Honington v hrabství Suffolk, kde byla peruť 29. července 1940 (někde se lze dočíst i data 27.7. - ustavení prvního britského velitele) oficiálně ustavena. Celkem se v Honingtonu sešlo 56 důstojníků a 178 poddůstojníků a vojínů a k nim přidělených 12 britských důstojníků a 80 seržantů a vojínů. Jednotka byla podřízena velitelství 3. skupiny Bomber Command čítající celkem 7 perutí RAF.
Jako u všech čs. squadron bylo i u 311. velení zpočátku zdvojené. Prvním britským velitelem byl jmenován Kanaďan W/Cdr John Griffiths DFC. V listopadu 1940 ho nahradil W/Cdr W. S. Simmonds. Prvním čs. velitelem byl W/Cdr Karel Mareš ( krycí jménoToman) viz. seznam velitelů na konci článku.
Okamžitě bylo přistoupeno k intenzívnímu výcviku posádek i pozemního personálu. Pilotáž zvládali čs. letci vcelku bez problémů, obtíže působil hlavně výcvik navigátorů, ať již kvůli zvládání angličtiny nebo odlišné metodice navigace předválečného čs. letectva. Peruť byla vyzbrojena letouny Vickers Wellington MK.I, MkI.A a Mk.IC a dokonce i třemi Avro Anson Mk.I. Předepsaný počet strojů u bombardovací perutě byl 12 strojů plus dva záložní. I přes potíže ve výcviku bylo prvních šest nejzkušenějších posádek vycvičeno k 7. září 1940 a tři dny poté proto mohla peruť zhájit své noční bombardovací akce nad západní Evropou.
Velouš 311. perutě v péči pozemního personálu
První akce 311. perutě proběhla v noci z 10. na 11. září 1940 a vybrány byly 3 zkušené posádky a velitelé letounů ( Sgt. F. Taiber - druhého pilota mu dělal F/Lt J. Ocelka, Sgt. J. Hrnčíř a Sgt. V. Korda). Cílem bylo seřaďovací nádraží v Bruselu a jako záložní cíl vybráno tamní letiště. První dvě posádky cíl bombardovali a kvůli husté oblačnosti sestoupili hluboko pod stanovenou výšku 10 000 stop a z pouhých 100 metrů úkol splnily V. Korda se vrátil na základnu i s nákladem pum a zdůvodnil to právě hustou oblačností a rozkazem nesestupovat pod stanovenou operační výšku. Nutno podotknout, že s ním jeho posádka přestala na chvíli mluvit, protože to považovala za hanbu a snad i určitý projev zbabělosti. Přesto byl Korda velením perutě pochválen za plnění rozkazu ovšem ostatní dvě posádky byly naopak pochváleny za odvahu a bombardování cíle. Velitel perutě W/Cdr Griffiths toto první operační nasazení okomentoval slovy: "Not bad actually for the freshmen." (Na nováčky to nebylo špatné).
Dne 16. září 1940 bylo prvních šest posádek tj. celá letka A i s příslušným pozemním personálem přesunuto na polní letiště East Wretham v hrabství Norfolk, kam postupně přicházely další vycvičené posádky. Velitelská letka, operační štáb a dílenský oddíl zůstaly v Honingtonu až do 30.4. 1942. Již v prvních týdnech svého bojového nasazení utrpěla jednotka težké ztráty představující třetinu jejího operačního stavu a v důsledku toho byla 22. října 1940 dočasně ztažena z operační činnosti. Vůbec první ztrátou bylo nouzové přistání K. Trojáčka po poškození flakem v Holandsku v noci z 23. na 24. září 1940. Nejčernějším okamžikem pro peruť byla noc z 16. na 17. října 1940, kdy po náletu na Kiel a Brémy přišla o 4 posádky. Noční bombardovací akce pak byly obnoveny 8. 12. 1940 a svou poslední akci v rámci Bomber Command provedla peruť z 25. na 26. dubna 1942, kdy pět strojů bombardovalo Dunkerque.
Josef Ocelka a Karel Janoušek
Zdařilým výkonem byl zásah lodi Prinz Eugen v noci z 1. na 2. července 1941 v Brestu a zabití 60 námořníků. Za necelé dva roky vykonala 311. peruť celkem 1029 operačních letů v délce 5192 hodin. Napadla celkem 77 různých cílů v Německu, Itálii, Francii, Belgii a Nizozemí. Nad nepřátelským územím ztratila 19 letounů, dalších 20 bylo poškozeno natolik, že musely být odepsány. Z 318 nasazených mužů padlo 94 a 34 bylo zajato. Přestože utrpěné ztráty představovaly pouze 1,8% v rámci Bomber Command a patřily tak k nejnižším v celém velitelství, byly na československé poměry poměrně značné a právě kvůli problémům při doplňování stavu bylo nakonec rozhodnuto převelet 311. peruť pod pobřežní velitelství (Coastal Command) a stalo se tak v dubnu 1942.
Ve dnech 28. až 30. dubna 1942 byla tedy jednotka přesunuta se svými Wellingtony Mk.IC (krátce před tím zkušebně využívala i několik strojů verze Mk.III) na svou novou základnu Aldegrove v Severním Irsku a byla podřízena 15. skupině Coastal Command. V Irsku započal výcvik pro nové nasazení perutě spočívající ve vyhledávání a ničení ponorek a hladinových plavidel německé Kriegsmarine či doprovodu vlastních konvojů. První spíše cvičné patroly nad mořem absolvovalo pět strojů již na konci května. Po dokončení přeškolení se peruť přemístila mezi 10. a 12. červnem 1942 na základnu Talbenny v hrabství Pembrokeshire v jižním Walesu a podřízena velitelství 19. skupiny Coastal Command patrolovala odtud nad Biskajským zálivem. V průběhu léta 1942 napadly letouny 311. perutě 12 německých ponorek z nichž jedna byla potopena (uvádí se U-578 VIIC 10.8. 1942) a jedna byla poškozena (U-106 XB 27.7. 1942). Nad Biskají sváděly čs. posádky souboje s německými dálkovými stíhači a nutno podotknout, že se dokázaly často dostat i z velmi prekérních situací. Na přelomu let 1942/1943 byla 311. peruť vyhodnocena jako nejlepší u Coastal Command, což je
"zvlášť pikantní, uvážíme-li, že šlo o příslušníky národa, který se na jihočeský rybník díval jako na pořádný kus vody...."
V březnu 1943 obdržela jednotka stroje Wellington Mk.X, kterých si však dlouho neužila. Jako jeden z projevů uznání velmi úspěšné činnosti britské velení rozhodlo o přezbrojení na typ Liberator GR. Mk.III a Mk.IIIA a Mk.V. V důsledku toho došlo ve dnech 25. až 27. května 1943 k přesunu na letiště Beaulieu v hrabství Hampshire, kde byly odevzdány velouše (Mk.IC a Mk.X). Náročný výcvik byl oficiálně ukončen 4. srpna a 21. srpna 1943 byla peruť znovu uznána za bojeschopnou a tentýž den zahájila i operační činnost, avšak hned z první akce nad Biskajským zálivem se nevrátil velitel 311. W/Cdr Jindřich Breitcetl DFC.
Consolidated Liberator 311. perutě s kodovým označením Coastal Command
Podzim 1943 byl ověnčen dvěma velkými úspěchy. 10. listopadu byla potopena ponorka U-966 a 27. prosince byla potopena loď Alsterufer vezoucí náklad wolframu (jinde se uvádí že kaučuku) z Japonska do Bordeaux. Velitelem letounu byl P/O Oldřich Doležal a zničením drahocenného nákladu utrpěl německý průmysl poměrně velkou škodu.
Ve dnech 22. až 23. února 1944 byla peruť přemístěna na základnu Predannack v jihoanglickém Cornwallu a to hlavně z důvodu blížící se invaze do Normandie a nutností bránit přístupy do Lamanšského průlivu. V červnu 1944 byl pro peruť velmi náročný. Provedla celkem 131 bojových vzletů s náletem 1250 hodin a 24. června se podílela na potopení ponorky U-971 VIIC. Po dobytí Normandie a důležitých francouzských přístavů byla 311. převelena na sever na letiště Tain ve Skotsku a podřízena 18. skupině Coastal Command. Stalo se tak 7. až 9. srpna 1944. Operační úkoly peruť plnila v oblasti Severního moře a pobřeží Norska a Baltu. 29. října 1944 si připsala další úspěch v podobě potopení ponorky U-1060 VIIF (poslední ponorku potopili letci jednotky 5. 9. 1945 a jednalo se o ponorku U-3523 XXI).
I po kapitulaci Německa 8. května 1945 311. peruť nadále pokračovala v operační činnosti a vyhledávala kapitulující německé ponorky a doprovázela je do spojeneckých přístavů. Poslední let v rámci Coastal Command byl vykonán 4. června 1945 a za celou dobu působení u pobřežního velitelství vykonala 311. celkem 2102 operačních letů s náletem 21 527 hodin. V bojových akcích ztratila 16 strojů (6 Wellingtonů a 10 Liberatorů) a dalších 27 (16 + 11) muselo být pro poškození odepsáno. 104 čs. letců padlo nebo zůstalo nezvěstných v boji nad Atlantikem.
Nasazení 311. perutě však neskončilo ani v červnu 1945. 25.června 1945 byla převedena pod 301. skupinu dopravního velitelství (Transport Command) a přesunuta na letiště Manston v hrabství Kent. Započala tak s převážením čs. letců, příslušníků armády, administrativy a dalších osob a materiálu do Československa. Liberatorům GR.Mk.VI byla z toho důvodu odmontována výzbroj a pumovnice přizpůsobeny pro přepravu materiálu a osob. Rovněž byly označeny čs. výsostnými znaky. Po ukončení přepravy byly v prosinci 1945 Liberatory přelétnuty do Anglie a předány Britům, neboť čs. vláda na odkoupení neměla zájem. Právně přestala jednotka existovat až 15. února 1946.
Ztráty za 5 let působení v RAF byly poměrně značné a dosáhly 250 padlých či nezvěstných a 34 zajatých, což představovalo celou polovinu všech ztrát čs. vojenského letectva za druhé světové války na západě. Ještě pro zajímavost u Bomber Command 311. peruť shodila 1 218 375 kg tříštivých a 92 925 kg zápalných bomb a za celou dobu byly peruti připsány 4 potvrzené plus 3 pravděpodobné sestřely, 35 útoků na ponorky a 4 na hladinová plavidla.
Základny:
Honington, hr. Suffolk 29.7.1940 - 28.4.1942
East Wretham, hr. Norfolk 16.9.1940 - 28.4.1942
Aldergrove, kr. Antrim 28.4.1942 - 12.6.1942
Talbenny, hr. Pembrokeshire 12.6.1942 - 26.5.1943
Beaulieu, hr. Hampshire 26.5.1943 - 23.2.1944
Predannack, hr. Cornwall 23.2.1944 - 7.8.1944
Tain, hr. Ross and Cromarty 7.8. 1944 - 25.6. 1945
Manston, hr. Kent červen 1945 - prosinec 1945
Velitelé perutě:
W/Cdr Karel Mareš (Toman), DFC 29.7. 1940 - 19.3. 1941
W/Cdr John F. Griffiths, DFC 27.7. 1940 - 15.11. 1940
W/Cdr William S.P. Simmonds 15.11. 1940 - 24.2.1941
W/Cdr Josef Schejbal 19.3. 1941 - 3.7. 1941
W/Cdr Josef Ocelka, DFC 3.7. 1941 - 20.4. 1942
W/Cdr Josef Šnajdr, DFC 20.4. 1942 - 1.2. 1943
W/Cdr Jindřich Breitcetl, DFC 1.2. 1943 - 21.8. 1943
W/Cdr Vladimír Nedvěd, MBE, DFC 21.8. 1943 - 3.2. 1944
W/Cdr Josef Šejbl, DFC 3.2. 1944 - 1.9. 1944
W/Cdr Jan Kostohryz, DSO 1.9. 1944 -
Mnohé určitě zajímá osoba Percyho Ch. Pickarda (slavného bombardovacího pilota RAF, jenž zahynul při operaci Jericho v únoru 1944) a jeho působení u 311. perutě. V hodnosti F/Lt působil nejprve od 2.8. 1940 do září 1940 jako velitel Letky A společně s S/Ldr Josefem Schejbalem. Druhé působení u jednotky se odehrálo mezi 24.2. 1941 až 19.3. 1941 kdy fakticky 311. peruti velel z pozice britského styčného důstojníka, který sekundoval W/Cdr Karlu Marešovi - Tomanovi. Britští styční důstojníci působili u perutě až do června 1942.
Zdroj: Jiří Rajlich: Na nebi hrdého Albionu 1940 -1945. Praha 1999.
Petr Radosta: Noci nad Německem. Praha 1990.
Do elektronické podoby převedl: 311_Tjurma